Markéta Kalousová: Chtěla jsem vědět, jak zautomatizovat správné návyky k jídlu a péči o tělo i duši

Série rozhovorů s protagonisty projektu SportMentor

1. Proč projekt SportMentor?

Na začátku byla myšlenka projektu „prostá“. Stala jsem se mámou a začala mít spousty otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi, které by mě uspokojily.

2. Co má být největším přínosem pro rodiče?

Spokojené, zdravé a především zdravě sebevědomé děti.

3. Co má být největším přínosem pro dítě?

Zautomatizování správných návyků. Vybudovat si správné návyky k jídlu, ke svému tělu i duši. Řídím se pořekadlem „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Jako každá máma, rodič, chci pro své holky to nejlepší a tak se snažím je naučit správné životní návyky.

Když budu více konkrétní. Ve stravě se snažím především vysvětlovat, co je zdravé a co ne a proč to tak je, aby holky vše pochopily. Chci je naučit o jídle přemýšlet, aby věděly, proč si toto jídlo vybírají a co to udělá s jejich trávicím traktem. U starší dcery mi tento postoj ke stravě funguje. Sama si vybírá jídla, která jsou výživově hodnotná a rozumově umí odolat sladkostem.

Vím, že budu chtít v dcerách podpořit, aby se jakýkoliv sport pro ně stal životní radostí. Snažím se zařazovat do našeho běžného dne cviky, které jsem se naučila v kurzu od Davida Vrbického. Snažím se vysvětlovat, proč tyto cviky děláme a moc bych si přála, aby se staly součástí jejich běžného života. Vím, že když je to teď naučím, tak o bolesti pohybového aparátu neuslyší nebo o dost později než já.

4. K čemu teď, když víte spoustu informací od pana Jelínka, Havlíčka a Vrbického, povedete své dcery?

Těžká otázka. Budu se snažit být jim inspirací k tomu, aby se měly rády, měly rády život a naučily se starat o své zdraví. Což se samozřejmě snažím od jejich narození, ale teď mně to připadá více reálné.

5. Ze které oblasti v projektu SportMentor jste si vzala nejvíce inspirace? A lze říci, že ač třeba dcery aktivně ještě nesportují, děláte něco jinak?

Ze všech oblastí jsem si vzala spousty inspirace. Samozřejmě je to i tím, že všechno mě to velice zajímá a já měla spousty otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi.
Abych byla konkrétnější, uvedu příklad. Ač to není moc estetické, součástí našeho obývacího pokoje se staly labilní plochy (bosu a čočka). Formou hry na nich provádíme jednoduché cviky.

Když vím, že budeme mít s holkami nějakou sportovní aktivitu, snažím se tomu přizpůsobit i naše stravování. Díky Petrovi Havlíčkovi jsem si více uvědomila, jak je důležité o jídle přemýšlet!