Každý musí najít smysl svého života

Říká PhDr. Marian Jelínek, pro kterého sport představuje neodmyslitelnou součást bytí, jakousi protiváhu současného komfortního života lákajícího k přemíře lahůdek a absenci pohybu. Vrcholový sport je však něco zcela jiného.

Vrcholový sport vnímám jako laboratoř

Vrcholový sport je odrazem současné společnosti. Můžeme na něj nahlížet jako na byznys, sportovní průmysl, v němž lze nalézt věci pozitivní, ale i negativní. „Vrcholový sport vnímám jako laboratoř, v níž existují paralely mezi normálním životem, vrcholovým sportem a byznysem, kde můžeme vidět stresové situace, honbu za vítězstvím i neetické jednání, například doping či podplácení rozhodčích.“ vysvětluje Marian Jelínek, proč exaktně odděluje sport obecně a sport vrcholový.

„Myslím si, že vrcholový sport není zdravý. Ale je zdravý život bez sportu? Je dobré podnikat a pohybovat se v pomyslné džungli dnešní doby?“ dodává ke svém názoru, že vrcholový sport odráží svou dobu a podle poměrů v ní se chová – přizpůsobuje se společnosti a potřebám člověka. „Mladí lidé vyhledávají spíše adrenalinové sporty, při nichž ani nemusejí být přítomni diváci. Ze svých obýváků mohou sledovat třeba freestyle. Proč koukat na volejbal nebo jiný nudný nekontaktní sport?“ naznačuje Marian Jelínek jeden z řady problémů současného sportu.

Sport se stále mění. Vždyť ani skupina sportů, které můžeme vidět na olympijských hrách, není stálá. Některá odvětví zanikají, jiná vznikají a získávají si své diváky a popularitu.

Opomíjet nemůžeme ani finanční rovinu sportu. „Drahé sporty musí podporovat reklama a sponzoři. Pak ale nejste svobodní. Musíte respektovat obchodní zájmy. Sportovec si dá nápis třeba i na zadek, když za to dostane peníze,“ říká Marian Jelínek. Jenže často jen díky těmto financím může sportovec provozovat svůj sport.

Ve sportu je důležité rozvíjet tělo i duši

Marian Jelínek jako zastánce řeckého principu kalokagathia neboli rozvoje těla, ducha i duše zdůrazňuje, že je nutné starat se nejen o fyzično, ale také o psychično, naslouchat své duši. Řadu let se proto věnuje různým léčebným metodám, psychologii, ezoterice, ajurvédě – snad všechny tyto techniky lze uplatnit také ve sportu.

„Je dobré nečekat, až přijde nemoc, ale vážit si zdraví. Být ale připraven, že může nemoc přijít. Některé techniky působí prvotně na tělo a v druhé fázi na psychiku, jiné zase naopak. Mezi tím není striktní hranice.“ říká Marian Jelínek. „Ideální je souznění přístupů, jak ukazuje tisíce let třeba ajurvéda.“

Značné množství lidí současné společnosti baží po štěstí a úspěchu, což nabízí právě i sport. Jak si i Marian Jelínek uvědomuje, štěstí a radost má stovky a tisíce podob, neboť každý člověk si své štěstí představuje po svém. V oblasti pozitivní psychologie má však štěstí vlastní definici, jde o pětici bodů, které by měly být splněny: smysl života, vlastní seberealizace, dobré mezilidské vztahy, prožití úspěchu a schopnost cítit pozitivní emoce.

„Jsem si jist, že těchto pěti bodů lze docílit. Je však nutné rozlišovat mezi štěstím a potěšením, to vůbec není stejné. Štěstí souvisí se seberealizací, se smyslem života, ale potěšení souvisí s nějakým cílem – cíl se splní, my jsme potěšeni a za pár dní potěšení vyprchává…“ objasňuje Marian Jelínek rozdíl v termínech. Seberealizace, vnitřní radost, smysl života, jsou trvalé a hodnotnější.

Toužíme po štěstí, ale preferujeme potěšení

Každý by si měl nejdříve uvědomit, po čem vlastně touží. Až pak za tímto cílem může jít. „Podle pozitivní psychologie nedojdeme k pravému štěstí, pokud preferujeme potěšení,“ upozorňuje Jelínek. V okamžiku, kdy si uvědomíme, že bažíme po něčem, co není štěstí, teprve začíná ta skutečná cesta.

Za podstatný problém současné doby považuje Marian Jelínek skutečnost, že řada lidí až nezdravě lpí na budoucích cílech a výkonech. Říká, že vše závisí na poznání sebe samotného – pokud se člověk zná, ví, co ho udělá šťastným: zda vlastnění věcí neboli materiální statky, nebo realizace při jejich vytváření a jejich dosahování.

„Neodsuzuji bohatství. Žijeme v době blahobytu, ale je dobré vidět to tak, že nám může prokázat službu, nikoliv že ničí a vede do záhuby. Neumíme se v blahobytu pohybovat. Toužíme po možnosti volby, kterou nám blahobyt dává, ale my s ní neumíme zacházet.“ míní Jelínek. Jako příklad uvádí, jak si díky blahobytu můžeme v obchodě vybrat jídlo, které si koupíme a nemusíme kvůli nasycení do úmoru pracovat na poli… Na druhou stranu se můžeme přejídat. Blahobyt nás buď ničí – toužíme po potěšení a pro něj jsme ochotni udělat úplně všechno, anebo může pomoct – právě při vlastní seberealizaci.

Smysl života musí najít každý sám

Je však na každém z nás, abychom našli svůj smysl života. „Toto je podle mě nádherné. Každý si musíme svůj smysl najít.“ říká Jelínek. Je přece naplňující a krásné, když může člověk zahradničit, chovat ptáky nebo opravovat stará auta a vidět právě v tom svůj smysl života.

Ve své knize Sport, výkon a metafyzika popisuje vrcholný stav štěstí, takzvaný stav flow. „Jde o totální zaujetí, na vstupu jsou prostě jednoznačně emoce: vášeň, touha, nadšení. Ideální je, když do flow vstoupíte naprosto bezděčně, že se rozpustíte v konkrétní činnosti,“ objasňuje Marian Jelínek. Příklad? Začtete se do knihy a najednou se podíváte na hodinky – už utekla celá hodina! Podmínkou zkrátka je, že vás vaše činnost zcela pohltí.

Vědci diskutují o tom, že po stavu flow lidé touží už dlouhá léta. Existují teorie, zda flow není paralelou k nirváně nebo samádhi a satori (cílové stavy konkrétních filozofických směrů). Flow se přirovnává i k osvícení. Jste-li pohlceni přítomností, nehodnotíte, nepřemýšlíte, jste rozpuštěni do knihy, programování, sportu. A to by mohlo být naším smyslem.