Není chvála jako chvála! Jak děti chválit, aby to mělo skutečně pozitivní dopad? To se dozvíte v online lekci Pochvaly a odměny
Obecné výkřiky typu „Super, jsi šikula!“ nepřináší žádnou konkrétní informaci. Je to spíš jakási obecná „nálepka“. Aby ocenění mělo smysl, mělo by být šité na míru. Je potřeba z dané situace vytáhnout důvod („Šikovně jsi obešel ty dva obránce a přesně přihrál na gól.“).
Chválení úsilí vynaloženého na samotný proces řekne daleko víc než pochvala za výsledek. Věta: „To jsi musel pořádně sprintovat, abys zabránil tomu gólu“, řekne daleko více než „Ty jsi hotový profesionální fotbalista.“ Důležité je dítě ocenit za konkrétní činnost!
Dítě nás často žádá o zpětnou vazbu a my na něj vychrlíme náš názor a myšlenky typu kde si myslíme, že udělalo chybu, proč hrálo špatně či proč prohrálo/vyhrálo. Je lepší ovšem dialog otočit a zeptat se dítěte na jeho názor. „Co si myslíš ty? Byl jsi spokojený? Co se ti líbilo?“
Tyto otázky vedou dítě k sebehodnocení, sebepoznání a především, aby bylo samo sobě koučem a nebylo odkázáno na neustálé vnější impulzy. Pokud dítě stále na zpětnou vazbu čeká, je dobré se zamyslet a popsat konkrétní situace viz rady výše („Tu kličku jsi udělal v rychlosti a klamal jsi tělem.“) namísto obecného hodnocení („Ty jsi úplný profesionální fotbalista.“).
Někdy dá dítěti mnohem víc dobře položená otázka než špatně formulovaná odpověď. My často jen odpovídáme, ale neptáme se! Využívejte CAR coaching. V dnešní době trávíme převážením dětí v autě mnoho času a máme díky tomu velký prostor k tomu, abychom jako s dítětem navázali velmi zajímavé dialogy. Využijte čas v autě a hovořte s dítětem o jeho pocitech ze školy, z tréninku. Naslouchejte mu a vybízejte ho různými otázkami, aby o dané problematice začalo uvažovat z různých úhlů.
Nechvalte automaticky a rutinně. Když se mu zápas nevydaří, nemusíte tvrdit: „Ty jsi hrál dobře.” Vždycky se dá ocenit určitá část dané situace nebo vynaložené úsilí do zápasu. Někdy ani není třeba slov. Použijte neverbální komunikaci, stačí objetí, úsměv či zdvižený palec. Je důležité, aby si dítě prošlo i negativní emocí.
Řekněte dítěti, že jeho čin vám pomohl. „Díky, že sis šel hrát se sestrou, i když ses vrátil ze školy unavený. Pomohlo mi to a Adélka si to taky užila.“ Je důležité okomentovat, že mi v daný moment pomohlo. Pochvala poděkováním většinou pro dítě znamená více než klasická pochvala. Obzvláště když mu poděkuje někdo, s kým je emočně silně spjato.
Ve snaze dítě povzbudit není dobré tvrdit, že to, co mu dává zabrat, je vlastně lehké. „To lehce zvládneš, vždyť je to brnkačka!“ Raději řekněte: „Naučit se forhend není vůbec jednoduché, dá to docela práci, ale dá se to zvládnout. Budeš to trénovat sám nebo chceš pomoc?“ Soucítit v daný moment s dítětem je přirozené.
Vaše uznání se dítěte dotkne hlouběji, když ho vyjádříte pomocí svých pocitů: „Moc se mi líbilo, jak jsi dnes hrál/zachoval ke spoluhráči.“ Namísto „Ty jsi ale dobrý sportovec!“
Je lepší hodnotit snahu a úsilí, které dítě do daného procesu vneslo než samotný výsledek. „Máš radost, že jsi dal dnes tolik gólů?“ je vhodnější než „Jsem nadšený, že jste dnes vyhráli!“ Emoce, které vyjadřujeme s výhrou nebo prohrou si totiž dítě může špatně vyložit:
Vyhraju = táta je spokojený = má mě rád.
Prohraju = táta není spokojený = nemá mě rád.
Veďte děti k tomu, aby se uměly ocenit samy, jak pozitivně, tak negativně. Když dokáže dítě realisticky, bez emocí samo posoudit, že mu to něco nešlo, bude se moci zlepšovat a posouvat dál. Naučí se přemýšlet, proč mu to nejde a bude na tom chtít samo pracovat.
Učte děti sebehodnocení, pak budou na pochvale od ostatních lidí. Budou spokojené, když se jim něco povede ve škole/při sportu/hraní na hudební nástroj. Tento přístup učí děti věnovat se činnosti pro ni samotnou a mít z ní dobrý pocit.
Protože jen ten, kdo není závislý na mínění ostatních, může být vnitřně svobodný. A takový člověk je sebevědomý. Jak na to se dozvíte v online lekci Pochvaly a odměny.